Dva životy: 1.část

21. září 2009 v 17:49 | Asnaki |  Komiks: Dva životy
Takže jsem se nakonec rozhodla že nebudu komiksy roztřiďovat na jednodílné a vícedilné, prostě třeba jednodílný dám do více částí.. Doufám že to i Vám bude takhle vyhovovat :):)

A tady už je 1.část jednodílného komiksu Dva životy:
Se svým manželem Carlem jsem žila v Itálii klidný život, téměř dokonalý. Svoji jsme byli už asi 18 let. I když láska mezi námi trvala daleko déle.... Bylo mi 39 let, už jsme se jak já, tak i Carl smířili s tím, že nikdy nebudeme moci mít děti. trvalo mi hodně dlouho než se z toho vzpamatuju, ale zvládla jsem to. Ale i tak jsem si nikdy nemyslela že od mého "skvělého" života můžu čekat tak velkou ráno, která nastala......

Klik na cč.:


Bylo ráno, Sobota. Můj milíček Carl byl pro jeden den doma. Já byla v domácnosti, za to on měl práci nad hlavu. No to víte, podnikatel, ten toho má vždycky dost. Tak jsem k snídani přichystala jeho oblíbené topinky po kterých by se mohl utlouct. "Snídaně!!" volala jsem na něho.
Carl přišel s úsměvem na tváři.

Carl: "Jé, topinky... Miláčku, jsi ta nejdokonalejší žena na celém světě!" a usmál se.
Eva: "Ale no tak" a usmála jsem se na něho také.
Eva: "Tak mě tak napadá" začala jsem...
Carl:"Ano... ? Poslouchám."
Eva: "Víš, co kdybychom si pořídili třeba nějaké zvíře? Psal třeba... Víš, abychom si nějak nahradili dítě když nechceš přistoupit na adopci".

Ano... Carl nechtěl za žádnou cenu přistoupit na adopci, nevěděla jsem proč, teď už to vím.....
Carl: "Evo.. No tak... Tohle jsme už probrali, ne? Adopce, adopce.. Co s ní pořád máš???"

-- Mlčela jsem.----

Carl: "A ještě do toho budeš motat zvířata... Nestačí snad že se máme rádi my dva???"
Eva: "Carle, snaž se mě pochopit!! Ty jsi skvělý, ale prostě.... Chybí mi ten pocit být matkou! Všude vidím maminky s kočárky a já... Já jsem věčně sama v tomto domu, vždy%t ani tebe pomalu nevidím! Já prostě nechci být sama."
Carl mlčel... Já ho nechtěla naštvat, ale v tomhle jsem ho nechápala.. Copak on netouží být otcem? myslela jsem si. Jenomže on narozdíl ode mě děti mít mohl, to já je mít nemohla.....
Nechtěla jsem aby byl Carl naštvaný a já na něm viděla že je, tak jsem začala:

Eva: "Promiň, já jsem to nemyslela proti tobě... Jenom prostě..... Je mi strašě líto že nikdy nebudu opravdovou matkou a jenom se snažím najít nějaké možnosti."

Carl mlčel....
Zvedla jsem se od stolu, smutně jsem se na něho podívala a šla jsem umýt nádobí.
U toho jsem uvažovala..... Já bláhová jsem si myslela že Carl mi třea jen nechce ublížit tím že by řekl že chce mít děti. Ve skutečnosti je ale nepotřeboval...... A já si s tím tak moc lámala hlavu....
Nejdnou jsem uslyšela jak Carlovi zvoní mobil... Kdo by to mohl být v sobotu ráno?? Myslela jsem si.... Najednou jsem uslyšela jak Carlos potichu mluví.

Ahoj, proč mi voláš? Teď nemůžu... Říkal jsem Ti ať nevoláš....Ne, ne......... Fakt ne! .... Cože?.... Dobře, přijedu.... A už mi nevolej, je to riziko...........Jo, jo, já tebe taky, ahoj.
Co to sakra bylo? ... A hlavně kdo mu volal a proč mu Carlos říkal že je to riziko a ať nevolá???? Myslela jsem si... Ale přece... Určitě to byl někdo z práce... Ale co když NE?!?!?!?!? Třbea že by měl Carlos milenku? ... Vyloučené, vždyť jsme spolu byli už tolik let!!!!
Najednou ke mně Carlos přišel....

Carlos: "Evi taky mi promiň"
Eva: "V pořádku" řekla jsem, nikdy jsem se nedokázala na Carlose "zlobit" dlouho.
Carlos: "Víš... Volal mi manažér, musím za ním přijet do firmy... Nastaly prý nějaké problémy s koupí"
Prostě se otočil, řekl ahoj a odešel..... Co zase tohle mělo být?!?!? Začala jsem se v něm dost nevyznávat a nechápat ho.... Začala jsem mít špatné tušení... Že přede mnou něco skrývá, proto jsem se rozhodla sledovat ho.
Celé to bylo divné.... Jak ten rozhovor přes mobil, tak i tato reakce......
Carlos nastartoval a začal vyhíždět z garáže.
A já jsem vzápětí rychle skočila do auta, abych ho stihla dohnat. Naštěstí jsme měli 2 auta, to byla moje záchrana.Začala jsem mít špatné tušení, fakt mooc zlé a hlavně skličující pocit. I to, že sleduju svého manžela, tím mu nedůvěřuju ve mně vyvolávalo paniku.....
Ale zároveň jsem věděla že je to i dobrá věc ,nechtěla jsem žít pocitem strachu z nějakého tajmeství Carlose.

I když nevím... Možná bych nikam nejezdila, kdybych věděla jak to dopadne......
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jak na Tebe působí komiks Dva životy??

Suprově, jen tak dál :) 93.3% (14)
Normálně, nic moc 0% (0)
Nelíbí se mi 6.7% (1)

Komentáře

1 Katyy Katyy | Web | 21. září 2009 v 19:30 | Reagovat

Ten komix je naprosto úžasný!

2 Lowiska Lowiska | Web | 21. září 2009 v 20:05 | Reagovat

zaujalo mě to .... a to hnedka po prvních pár větách... tohle budu určitě číst dál :-)

3 MilenQa MilenQa | Web | 21. září 2009 v 21:50 | Reagovat

super už se moc těšim na další dílek:)

4 Denny Denny | Web | 21. září 2009 v 22:17 | Reagovat

HEY TO JE HAFO DOBRY !!!
dej mi prosim vedet jak bude druhej dil !!  :-)  :-)  :-)  :-)

5 Asnaki (majitelka) Asnaki (majitelka) | Web | 22. září 2009 v 10:11 | Reagovat

Děkuji všem moc za pochvalu! Moc si toho vážím :)

6 Mejssi Mejssi | Web | 22. září 2009 v 17:23 | Reagovat

ahoj
1.máš hezů blog
2.a super dowla ndy
3.možná jestli chceš si zasoutěžit
jestli máš TS2 tak mam super soutěž tady jsou informace http://mejssi.blog.cz/0909/jak-se-stavi-sen díky moc :-)

7 Barak Barak | Web | 24. září 2009 v 16:03 | Reagovat

Fakt upa BEST!!!:-)
Mi taky dej vedet uz swe mocky tesim!!!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama